Akordy

Základní akordy jsou ke stažení v materiálech. Už se ale chystá nové vydání. Máte se nač těšit.. 

Jak tvořit akord?

Každý akord je souzvuk nejméně tří tónů. Na kytaře je pouze šest strun, takže pokud chceme chytit akord, bude to většinou 3-6 tónů.

Když budeme vycházet ze základní stupnice C dur, následuje vyjmenování a odvození akordů

  • C dur, označený velkým C obsahuje tóny C, E a G. Z toho vždy plyne několik možných hmatů, ve kterých se objevují "právě" (což matematicky znamená i "pouze") tyto tóny.
  • C mol, značený někdy malým c nebo Cmi, případně Cm se skládá z tónů C, Es a G. Všimněte si, že se změnil prostřední tón o půl níž.
  • C maj, neboli C/H (zlomek značí základní akord C lomený basovým H) má tóny C, H, E a G.
  • C dim neboli "zmenšené céčko" obsahuje C, D#, F# a A. Je to tzv. převratný akord - stejný hmat je pro D# dim, F# dim i A dim.
  • C 2 - co se týče čísel je odvození docela jednoduché - stačí umět stupnici C, D, E, F, G, A, H, C. Dvojka pak znamená, že se do akordu přidá D - tóny pak jsou C, D, E, G.
  • C 4 - čtvrtý tón ve stupnici C dur je F, takže vznikne C, E, F, G
  • C 5+ nebo C+ je "zvýšený céčko" - pátý tón s půltónem navrch, takže přidáme G# a vznikne C, E, G#. Je to opět převratný akord, stejně je E+ a G#+
  • C 6 obsahuje C, E a A
  • C 7 doplníme C dur o Bb
  • C 9 je skoro stejně jako C 2, jen je D ve druhé oktávě.
  • C mol 7, Cm7 už jen kombinuje předešlé - mol musí mít D# a sedmička B, takže C, D#, G a Bb.

Takže pokud umíte stupnici a znáte tóny na hmatníku, docela jednoduše si odvodíte přes 70 akordů (a to nepočítám různé variace). 

Dobrá pomůcka především pro transponování písniček, nebo pro hraní zpaměti - určitě ste si všimli, že v jedné konkrétní písničce nebývá akordů nějaký velký množství. Ve většině (pokud je v C dur) je to C, F, G a pak Am, Dm, Em. Když se potom naučíte, že např. v E dur je to E, A, H, C#m, F#m a G#m, tak potom víte jednoznačně, co čím nahrazovat. Obecně jsou tyto akordy pojmenovány tónika, subdominanta, dominanta, molová tónika, molová subdominanta a molová dominanta. 

Obecně si jde představit dominantu jako "vzdálenost" dvou akordů (=počet půltónů). Jsou to dvojice v jakékoli tónině ve stejným "příbuzenským vztahu" C-G, D-A, E-H, F-C, G-D atd. 

 

Akordy s velkým barré

  1. tzv. “efkový baréčka” vycházející z E duru. Tím, že chytíte na prvním pražci ukazováčkem všechny struny a ze zbylých prstů seskládáte E dur, získáte F dur. 
  2. “béčkový baréčka” z A duru

pak už jen stačí posouvat po krku a tvořit tak další akordy -E F Fis G Gis A Bb H C .... respektive A B H C Cis D Dis E F

Stejně tak můžete chytit Em, E7, Em7, E4, Em6 a cokoli jinýho (včetně rýmy) a směle vytvářet posunutý akordy. 

Posuny akordů

Posouvat lze každý hmat, nejen baréčka. Musíme ale mít na paměti, že pak neměníme prázdné struny (na kterých zůstává nultý pražec a nedrží je prsty). To může mít ale někdy příznivý efekt. Např. pokud posuneme E dur ukazováčkem na 6. pražec, držíme "ošizený" baréčko A duru, o dva pražce výš pak je H dur (přičemž neustále zní tóny E a H).

Osobně občas rád hraju jen na 3 nejvrchnější struny a používám D, Dm, B, Bm, F, Fm - není třeba chytat celý hmat, ale stačí jen tři prstíky.

Další akordy jsou už náročnější. Někdy se vyskytne i "zakázaná" struna uprostřed, kdy si nemůžu dovolit máchnout přes všechny struny, ale musím tlumit nepoužívaný.

Jak nahradit baréčka?

Je několik způsobů:

  • Zjednodušit samotný akord - takže nechytíme ukazováčkem všechny struny, ale jen ty, které nedrží jiný prst (u F jsou to nejvyšší dvě struny E a H. U B je to pak pouze struna E) a basové struny se nehrají.
  • Zahrát jiný "podobný" akord - to už je potřeba citlivé ucho. F tak jde nahradit Fmaj7, případně Dm a lépe Dm7. Bohužel to neplatí pro všechny písničky.
  • Zahrát posunutý akord - viz výše. D dur posunutý na pátý pražec (po půltónech D-Dis-E-F) je F dur, pokud hrajeme jen 3 struny. Když D posuneme na 10. pražec, hrajeme tak B dur.
  • Chytit jiný hmat obsahující stejné tóny - většinou je to ještě složitější prstolam, než původní baré.

Důvody nahrazování mě napadají dva: lenost hudebníka (a s takovou se daleko nedostane) a nebo naopak je chuť experimentovat. Každý hmat totiž zní jinak a je krásné jich umět využívat (rozumně) co nejvíc.