1) Kde hledat informace?

Pokud držíte hudební nástroj v ruce poprvé, máte několik možností výuky. Navštěvovat uměleckou školu, domluvit si soukromé placené hodiny u oborníka, navštívit kamaráda, který vám vysvětlí základy a nebo sledovat internet a výuková videa, případně číst články podobné těmto. 

Osobně doporučuji jakoukoli kombinaci alespoň dvou výše uvedených. Každou radu totiž musíte brát s rezervou. Nemusí být zrovna špatná, ale hudba jako součást umění a lidské tvořivosti nabízí hned několik úhlů pohledu. Už jen výklad akordů není jednoznačný - každý jde chytnout minimálně třema hmaty. Stejně je to s hudební teorií, která se vyvýjí stovky let, s názorem na výběr písniček, žánru atd.

Proto buďte zvídaví, hledejte informace a snažte se posoudit jejich závažnost!

2) Styly hry

Na začátku se rozhodneme, co a jak chceme hrát. Například u kytary:

  • můžeme hrát akordy a rytmus přes všechny struny. Což je pro mě základ, naučíte se první krůčky a můžete po "zvládnutí" táboráku přejít na další styly a speciality.
  • Druhým je vybrnkávat melodie a cvičit etudy - zde má podle mě nezastoupitelnou úlohu lidová škola umění. 
  • Další je hraní sóla na elektrickou i akustickou kytaru. K tomu už potřebujete parťáka, aby to znělo hezky. 
  • Pro mě nový způsob učení se a hraní písniček je naučit se konkrétní skladbu z YouTube. Zní to hezky, ale pokud člověk ovládá právě jen toto umění, každý ho brzo prokoukne a svejma třema písničkama moc lidí dlouho nepobaví.

Každej nástroj si vyžaduje svůj čas. Když vám bude kytara stát 14 dní v koutě, moc se toho nenaučíte. Chce to odhodlání a mít svůj cíl. A věřte, že máte na výběr. Mně se v mládí ani nesnilo, že bych hrál s kapelou a teď si užívám hudbu s nejednou partou. Pokud budete vytrvalí, určitě časem potkáte fajn lidi, co vám pomůžou si uskutečnit sny. 

3) Výběr nástroje

Opět můžou být názory různé. Osobně se kloním k pořízení levnějšího univerzálního nástroje, který bude dostatečně ladit (podle mně největší podmínka) a padne do ruky. I mezi levnými nástroji se dá najít dobrý kus. Až se člověk v oboru více vyzná, bude vědět jednoznačně sám, jaký druhý nástroj si koupit. Když dám příklad: nákup kytary za 3-4 tisíce do začátku a po třech nebo čtyřech letech si člověk vybere krásnej kus podle stylu (folk, rock, jazz, metal) za 9-10 tisíc se vší parádou - pokud sám usoudí, že to stojí za to.

Druhá možnost (a má taky něco do sebe) vychází z předpokladu, že dobrý nástroj vás mnohem rychlej a líp naučí hrát. Na špatné kytaře toho totiž moc nevykouzlíte. Je "jedno" jakým směrem pokládáte prsty a v které části kytary brnknete do strun. Na prastaré kytaře s prohnutým krkem a zrezlejma strunama vážně jen těžko zahrajete rychlý sólo. Nový a dobrý kus vás svým zvukem sám požene kupředu a bude vás nutit zkoušet nový možnosti.

Má to ale nevýhodu, že vám někdo vybere za sedm tisíc krásnou španělku a vy po dvou letech zjistíte, že byste raději hráli parádní rokec a chtěli mít elektroakustiku s kovovejma strunama.

Rozhodně to chce klidnou hlavu a rozumnou radu odborníka. Svůj nástroj určitě najdete.

4) Držení kytary

Správný postoj vám usnadní hru. Sedíme rovně, kytara je kolmo, opřená svým výřezem o pravé stehno. Pravá ruka je částí paže opřena o vrchní luby. Loket už volně visí do prostoru a předloktí je rovnoběžně s kytarou. Zápěstí je volně - jakobyste si dali do ruky jablko, mezi palcem a ukazovákem je "kapka".

Předloktí levé ruky je v rámci možností co nejvíc kolmo na krk, loket je pod úrovní krku. Všechny prsty jsou skoro rovnoběžně s pražcem. Palec stojí rovně jako strom v polovině výšky krku zhruba proti prostředníčku.

Hlava je narovnaná a rty se usmívají od ucha k uchu :o)

5) Hraní akordů

Tak a teď k samotnému hraní - nejprve akordů.

Pro začátek na kytaře vyzkoušíme základní akordy.

  • D, A, G - s tímto jste schopni zahrát několik písniček. Stačí se je naučit chytnout (viz materiály - akordy), brnkat buď jen palcem dolů, nebo dolů i nahoru, případně přidat celý rytmus (viz rytmus :o) Můžete zahrát například tyto písničky - Kdyby tady byla taková panenka, Teče voda teče
  • G, Em, C, D - druhá sada folkových akordů do písniček - např. Dajána
  • C, Am, Dm, G - velice podobné předešlému, jen je to v C dur (složité F je nahrazeno Dm)
  • E, H7, A - tohle je zase jen o tón výš než první - např. Báječná ženská

K inspiraci písniček doporučuju zpěvník Já písnička. Jsou to známé a jednoduché kusy. 

Nemusíte ani hrát konkrétní písničku, stačí pro tréning měnit tyto akordy pořád dokola. Ani není třeba hrát rytmus, stačí chytit a brnknout. Dokonce jde hrát "nasucho" a nebrnkat vůbec (kdyby náhodou doma ostatní obyvatelé měli námytky).

Naopak pro vyzkoušení rytmu (je to opět tišší a přesnější) můžeme levou rukou jemně přitlumit všechny struny a pravou hrát normálně, takže se ozývá jen přesné cvakání.

6) Hraní sóla

Lze aplikovat k učení hry na baskytaru a akustickou i elektrickou kytaru.

Pro improvizaci i hraní konkrétní písničky doporučuju vycházet z pentatoniky. To je speciální postup, který jde použít do dur i mol. Prostě geniální :o) 

Pentatonika

Obrázek jsem si vypůjčil od neznámho internetového autora, kterému tímto děkuju.

Já osobně jsme si pro začátek vybral červený box. Prsty levé ruky krásně vyskládáme na jednu strunu vedle sebe - na pátém pražci je ukazováček a na osmým končí malíček. První prst nám říká, že jsme v tónině A mol. Malíček pak, že se stejně hraje improvizace v C dur. 

Každý prst má svůj pražec (alespoň jako základ, někdy z něho bude muset i vyskočit) a jen se vše posunuje po strunách nahoru a dolů. Tohle jsou "povolený" tóny a pak už je to jen na vás. 

Podstatné je držení kytary - velký důraz dejte na správný postoj levé ruky. Všechny prsty musí být kolmo dolů (žádné klopení - musí být rovnoběžně s pražcem). Palec musí být v polovině výšce krku přibližně proti prostředníčku. V této poloze mají prsty největší prostor pro své působení. 

Pokud to chceme obohatit, přidáme do pentatoniky další tóny a doplníme tak celou stupnici. To už se pak nehodí libovolně do písniček, ale je třeba hudebně vycítit správný moment pro správný tón. 

Pro zajímavější tréning můžeme změnit rytmus jednotlivých rytmů a hrát tóny tečkovaně (tečkovaný rytmus = každej tón jinak dlouhej - zní to "ta pá ta pá.." nebo naopak "pá ta pá ta.."). 

Další techniky jsou:

  • příraz - brnknu do struny, kterou držím ukazováčkem, a bez dalšího úderu přiklepnu prsteníček
  • odtrh - opak přírazu. Brnknu na prsteníček (držím i ukazovák) a odtáhnu
  • slide - jeden prst přejede přes pražce
  • vytažení - prst levé ruky natáhne strunu směrem ke stropu. Mělo by to být čisté, takže trénujte přesné vytažení o půltón nebo o tón.
  • tlumená nota - je to "statický perkusivní úder". Položíte dlaň pravé ruky (částí kde karatista tříští cihlu - taky kolmo) ke kobylce na struny a brnknete strunu. Pokud máte na kytaře rockový nebo metalový efekt, ozývá se klasická řežba.
  • flažolet - jemné přiložení prstu na strunu v uzlu struny (půlka, čtvrtka, šestina..)
  • vibráto - je více druhů. Nejčastěji prst kmitá nahoru a dolu. Možné je taky doleva a doprava. Dokonce se používá i kroužení se strunou mezi pražci.
  • "speiciál" (navím, jak to pojmenovat) - brnknutí trátkem i konečkem prstu (polštářkem) zaráz. Zazní takové kvíknutí (často na elektrické kytaře). Zde se tón výrazně mění při posunu pravé ruky od kobylky k ozvučným otvoru
  • hammer (kladivo) - styl hry bez brnkání - přírazy levou i pravou rukou

7) Repertoár

Myslím, že každý z vás začne dříve či později řešit otázku, co vlastně hrát.

Proto je potřeba už od začátku:

  • Bavit se o muzice s kamarády. Pokud najdete částečně stejný výběr písniček, můžete se o zbytek podělit. Rozšiřovat si obzory i mimo svůj styl. Na druhou stranu nenechat se proti své vůli přesvědčit, že to co hrajete a zpíváte je špatně. Asi je pravda, že některé písničky jsou umělecky výš, než jiný, ale podle mě je to natolik subjektivní, že si každý může najít na každé písničce něco krásnýho (i když to jiní nevidí). Navíc se váš výběr změní časem sám - posun k dokonalejší hudbě by měl být po letech znatelný. 
  • Hledat nové interprety. Nebát se zkoušet nové kapely a neodkládat je, pokud vás neosloví na první poslech. Například v českém folku zjistíte, že jsou všichni kamarádi a že spolu většina (aslespoň někdy) spolupracovala. I to může být vodítko, koho si vybrat - přece jen mají k sobě nějak blízko.
  • Mít "základy" české i světové hudby. Jsou zvučná jména, o kterých by člověk měl něco vědět (sám mám v této oblasti rezervy).
  • Pokud vás už nějaký interpret zaujme, zkuste obsáhnout celou jeho tvorbu. Mít jedno CD je dost málo. Sice je pravda, že starší kusy se budou od nových v mnohém lišit, ale čím více o kapele budete vědět, tím líp pro vás.

8) Chci hrát líp!

Většina kytaristů umí zahrát jakoukoli písničku pomocí pár základních akordů. Co ale udělat, abyste hru obohatili a vystoupili z šedého průměru? 

Jednoduše - snažte se, aby každá písnička zněla "jinak". Prvně to bude jedna z ticíce a nakonec se naučíte vylepšit každou. 

  • Změna může být v akordech. Každý totiž jde chytnout v několika hmatech a každý má především jiný nejvyšší tón. Pokud vystoupáte po krku k tělu a naučíte se tam chytit posunutý akordy, bude mít samotný postup akordů nějakou vnitřní melodii (to má každý sled akordů, ale obyčejně zahrané zní pořád stejně, takže ta melodie z toho moc slyšet není).
  • Druhá věc je změna rytmu a stylu jako: perkusivní údery, poloha prstů pravé ruky (jinak zní kytara, když hrajete nad ozvučným otvorem a jinak u kobylky) nebo střídání s vybrnkáváním. Nemůže být samozřejmě moc změn během písničky, je to pak dost chaos. 
  • Naučte se nějakou jiné specialitu přímo z nahrávky - je to v podstatě kombinace dvou předešlých. Pokud budete skladbu pečlivě pozorovat s kytarou v ruce, zjistíte, že je tam nějakej pěknej moment, kterej by šel přehrát (v nějaké formě) na kytaru. 

K tomu všemu vám při hraní může pomoct taková složitější věc. Zkuste se povznést nad hudbu. Zkuste nemyslet na to, co hrajete, ale jak by to znělo, kdyby ste se poslouchali ze dvou metrů. Pokud hrajete ještě s někým, zkuste se poslouchat jako celek. K tomuto musíte tu konkrétní písničku i svůj nástroj znát tak dobře, že se vám to podaří. Kapela totiž není banda jednotlivců. 

Když tohle všechno spojíte, vymyslíte si vlastní aranž písničky (a je jedno, že zní jinak než originál). Bude to i pro vás mnohem příjemnější. 

A na závěr ještě poznámka - pokud zkoušíte doma, můžete si dovolit cokoli. Pokud ale už hrajete před někým, mnohem líp vyzní jednoduchá věc správně zahraná, než dokonalá myšlenka špatně provedená.

Takže se učte zběsilé akordy, zkoumejte nové techniky a ve správný čas vše použijte!