1) Noty

Znalost akordů je samozřejmě k hraní doprovodné kytary základ. Nejdřív se ale koukneme na něco málo z hudební nauky.

Délka not

Ve čtyřčtvrťovém taktu je jedna nota celá, dvě půlové, čtyři čtvrťové, osm osminek, šestnáct šestnáctinových not a třicet dva dvaatřicetin (to už je kadence samopalu)

Delka-not

Podobně je to s pomlkami - zde je celá, půlová, čtvrťová a dvě osminový. Pro rozeznání těch dvou “obdélíčků” - pomlka půlová leží “nahá” (tj. linka, na které je tón H)

Odtud naopak vyvodíme:

  • čtyřčtvrťový takt značený 4/4 nebo C má tedy čtyři čtvrťové noty oddělené taktovými čarami - počítáme do čtyř
  • dvoučtvrťový 2/4 má dvě čtvrťové noty, počítá se do dvou - jednoduché - je to raz dva
  • tříčtvrťový 3/4 ano, správně: má v taktu tři čtvrťové doby a klepeme si po třech
  • šestiosminový takt značený 6/8 má šest osminových dob. Není to úplně jen vynásobení 3/4, ale má svůj smysl. Jde o to, že se v hraní zdůrazňuje první doba a i ten rytmus na kytaru je složitější (delší)

-existují i jiné rytmy: 9/8, 12/3, 7/8 a kdoví co ještě (přesněji: co si kdo vymyslí). S tím se ale asi jen tak nesetkáte (já sem to viděl jen v notách od Čechomora - děsivý zápis pro housle)

Noty

Tak a na řadu v rychlém výčtu přichází stupnice C dur - jednak v notovém zápisu a pod tím znázorněná na hmatníku kytary, což vřele doporučuji nastudovat! Jedná se o anglický program, proto je tón H zapsán jako B - naše český B píšou jako Bb, pro dokonalé zmatení nepřítele. 

Noty_2

Hmatnik-stupnice

 

Intervaly

Jsou to vzdálenosti dvou tónů. V hudební nauce je základ celý tón, ale pro jednoduchost je přirozenější představit si půltón, kterých je v oktávě 12. Od tónu C je to takhle:

Tón Počet půtónů Název
C 0 prima
C# 1  malá sekunda
D  2  sekunda 
D# 3  malá tercie
E 4  tercie
F 5  kvarta
F# 6  zmenšená kvinta
G 7 kvinta 
G# 8 malá sexta 
A 9  sexta
Bb 10  malá seprima
H 11 septima 
C 12  oktáva


2) Základní pojmy

Kytara se dělí na 3 části – tělo, krk a hlava. Na hlavě se nachází ladicí mechanika (to sou ty kolíky) běžně s převodem 14:1, u lepších (jako mám já :o) 18:1. Na rozhraní hlavy-krku je nultý pražec, ten má tendenci se ulamovat (spousta starších kytar má tuhle „ozdůbku“). 

Na krku je hmatník – ta tenká deska, kde jsou pražce s tečkami, pro lepší orientaci. Na 12. pražci bývá dvojitá tečka – tady je půlka délky struny. Zde se aplikují tzv. flažolety.. to vychází z fyzikálního kmitání strun, kdy je struna dělena na kmitny a uzly. Přidržíme prst lehce nad tímto pražcem a po brnknutí odděláme. Tím rozdělíme strunu a zazní tak alikvotní tón (v tomhle případě o oktávu vyšší) s jinou barvou. Mimochodem, každý tón je charakterizován frekvencí (výškou), délkou a barvou. Ta se mění u různých nástrojů – každý ví, že tón C zní „jinak“ hraný na flétnu a na pozoun. Flažolety jsou také na pátém a sedmém pražci (resp. 17. a 19.). 
Dále (zatímco krk končí) struny pokračují až ke kobylce, ta je většinou přilepena k ozvučné desce, která tvoří zvuk vycházející z kytary. Zadní deska je spojena s přední tzv. luby.

3) Ladění

Standardní ladění je E H G D A E. Běžně se uvádí 3 postupy:

  • pomocí vedlejších strun – na 5.pražci je stejný tón, jako na sousední prázdné struně (na 3. struně je to 4. pražec)
  • podle flažoletů – opět jde o to, najít na dvou různých strunách stejný tón. Obě metody vychází z předpokladu, že první struna je naladěná. Pokud mají hrát dvě kytary, je to složitější – kytara se tak totiž nenaladí přesně na normovanej tón, pokud si ho něčím nezadáte.
  • nakonec ladička – dobrá věc, ale člověk nesmí zlenivět. Trénovat si ucho je základ – za chvilku totiž budete mít lepší sluch, než co zvládne ladička, tak si budete muset poradit. Pro začátečníka je ale asi ladička nezbytná pomůcka.

Já osobně praktikuju metody 2 a 3 – flažolety pomocí ladičky - tišší a přesnější varianta.

Ladičky jsou dvojího typu

  • s mikrofonem, kdy si krabičku položíte na koleno a pokud je dostatečné ticho, dáte se do ladění. Většinou mívají vstup, takže můžete tiše ladit přes šňůru (ne na prádlo, ale jack)
  • s tzv. piezoelektrickým snímačem – klipsnou se připne na hlavu kytary a můžete ladit i za zvuku varhan – jde o to, co využijete. Ladička se dá připnout na jakoukoli část nástroje - například u violoncella aplikuji na kobylku nebo taky na hlavu. 

Bývají různě citlivé a přesné - někdy trvá věčnost, než zareagujou a mají často problémy s basovejma strunama
U starších kytar bývá problém při větším dohmatu, tj. velké vzdálenosti strun od hmatníku (krk prohnutej jak luk). Zde doporučuju:

  • doladit podle akordů a ucha. Tak vybrat zlatou střední cestu (konkrétně na mé táborové kytaře zkouším C,D,G a největší zkouška je Am a E – u mol je obecně líp poznat nepřesnost).
  • Pokud se u staré kytary chcete přece jen spolehnout na ladičku (která musí být chromatická - tzn. pozná všechny tóny - některé starší ladičky rozeznají pouze 6 tónů, který jsou na kytaře), je tu další možnost. Naladíme "prázdný" struny a pak zkontrolujeme např. druhý pražec - postupně každou strunu. Tak nám například výjde struna D naladěná, ale tón E o 10 centů (tj. o jednu desetin tónu) vyšší. Takže náparava je podladit strunu D o 5 centů. Bude to furt falešný, ale nejmíň, jak to jen jde.

4) Struny

Je fajn je jednou za čas obměnit. Prvně rady opět na úrovni „táborové kytary“. Do výměny se pustíme, pokud je nějaká struna úplně černá nebo zelená, nebo pokud se odmotává a drnčí o pražce (i když to může být zajímavej zvuk na sólo). Tohle už je havarijní stav – lepší je to jednou za půl roku, maximálně jednou do roka. 

Tak a teď výběr strun. V zásadě jsou struny kovové a nylonové a pak se dělí podle tloušťky. Od 0,09 po jedné až k 0,13 a je to údaj v palcích – tloušťka nejtenčí struny E (1 palec je 2,54 cm). Pro běžný hraní stačí nejlevnější struny devítky nebo desítky (označovaný taky někdy Light nebo Extra light). 
Další zajímavá věc, kterou jsem objevil až později – při výměně strun by se neměly oddělávat všechny najednou. V krku se tak povolí napětí, který dělaj struny a na který je krk zvyklej. Takže oddělám jednu strunu a tu hned vyměním. A to ještě pokud to chcete vyšperkovat, tak v tomto pořadí E-D H-A G-E. To přesně nevím, proč se to dělá, ale struny, co si kupuju já, jsou už takhle dělený v balíčku do dvojic (můžete si všimnout, že je to tak nějak napřeskáčku). Má to výhodu, že člověk tu strunu naladí hned přibližně se sousední (viz postup ladění 1). Struny je dobré nenamotávat na celou délku – stačí odhadnou, aby na kolíku byly asi 3-4 otočky struny a zbytek odstřihnout kleštěma.